Waldofské školy jsou v podstatě alternativou škol běžných. Jejich základem jsou myšlenky rakouského filozofa a myslitele Rudolfa Steinera. V letošním roce už těchto škol funguje v rámci celého světa přes jedenáct set. V České republice je Waldorfských základních škol teprve devatenáct, ale zájem o ně stále roste. 

Důraz kladen na dítě a spolupráci

Výuka v těchto alternativních školách je opravdu velmi odlišná od těch běžných. Děti jsou vnímány jako svobodní jedinci a výchova není striktně předepsána, nýbrž odvozována z jejich přirozenosti. Učitelé respektují individualitu dětí a cílem vzdělávání není stejný obsah vědomostí a totožné chování všech, nýbrž jedinečnost a silná osobnost každého dítěte.
Atmosféra v době výuky je velmi uvolněná, učitel funguje jako partner dětí, a ty se také podílí na tvorbě obsahu učiva. Také rodiče jsou do činnosti školy hojně zapojováni a v podstatě se počítá s tím, že se budou aktivně účastnit jak mimoškolních aktivit, tak i dění v rámci výuky samotné. Konzultace s učiteli není odvislá jen od povinných třídních schůzek. Rodiče se s učiteli scházejí každý měsíc, přičemž debatují a společně hledají případná řešení.

Co patří mezi unikáty, z nichž by si běžné školy mohly brát příklad?

Ve Waldorfských školách je dětem v první třídě usnadněn nástup do školy tím, že dostane svého patrona z vyšších ročníků. Pomůže mu tak orientovat se a získá pocit bezpečí a sounáležitosti. Rodiče se aktivně podílejí na tvorbě první čítanky pro svého malého školáčka, znamená to tedy, že ji opravdu píší a také ilustrují. Děti jsou vedeny ke hře na hudební nástroj, konkrétně na flétnu, jíž věnují každý den určitý čas. Začátek a konec hodiny není ohlašován tradičním zvonkem, jak jsme zvyklí z běžných škol. Ani hodnocení dětí netvoří známky, je jím slovní hodnocení, které obsahuje často pochvalu a povzbuzení pro další pokrok. Velkou raritou je také jeden třídní učitel od první třídy až po ukončení školní docházky. Děti se tak nemusí neustále vyrovnávat se stresujícími změnami.